Jak chce vlastně Brusel propagovat své vlastní projekty?

Aktuálně se propagace operačních programů spolufinancovaných ze strukturálních fondů řídí nařízením Komise (ES) číslo 1828/2006. Motivací Komise při jeho přípravě přitom bylo především zvýšit „otevřenost“ a „transparentnost“ a tím i důvěru veřejnosti v Evropskou unii a evropskou integraci. Klíčovým tématem je v první řadě nově zavedená povinnost členských států zveřejňovat příjemce dotací  (jméno příjemce/ů, název operace a výše prostředků z veřejných zdrojů), o které se v Evropě diskutuje už několik let (debatu nastartovala příprava the European Transparency Initiative z listopadu 2005). Zveřejnění příjemců dotací podle Komise „odstraní všechny pochybnosti o tom, kam dotace směřují a všem občanům přinese zprávu o tom, že Evropská unie je schopná pomoci jejich regionu třeba novou dálnicí nebo školkou“.[1]

 Zmiňované nařízení Komise č. 1828 z prosince 2006 stanoví členským státům pro programové období 2007-2013 nové „komunikační úkoly“ a povinnost vytvářet pro každý operační program základní komunikační dokument: tzv. „komunikační plán“.

Plnou odpovědnost za každý operační program a s ním svázaný komunikační plán nese příslušný řídící orgán. Ten ho také – podle vývoje – i průběžně aktualizuje. Je evidentní, že komunikační plán má zároveň sloužit Evropské komisi jako „pojistka“ a základní podklad pro průběžnou kontrolu a případnou inspekci přímo na místě. A jeho neplnění k pozastavení toku peněz. To se ale zatím nestalo, Komise v této fázi uplatňuje spíše tolerantní přístup.

Nařízení č. 1828 definuje, kdy má být komunikační plán předložen (tedy do čtyř měsíců od přijetí příslušného operačního programu) a základní obrysy toho, co musí obsahovat. Jde o definici cíle a cílové skupiny; strategii a obsah informačních a propagačních opatření; orientační rozpočet na provedení plánu; správní oddělení nebo subjekty odpovědné za provádění informačních a propagačních opatření a údaj o tom, jak budou informační a propagační opatření vyhodnocena, pokud jde o viditelnost operačních programů a povědomí o nich a o úlohu Společenství.

 Použitá informační a propagační opatření mají probíhat v souladu s komunikačním plánem a mají se zaměřit na „rozsáhlou propagaci v médiích s využitím různých forem a metod komunikace na příslušné územní úrovni“.

Za „hlavní informační činnost“ považuje Komise zveřejnění informace o zahájení každého operačního programu (může se uskutečnit ještě před schválením komunikačního plánu, během průběhu hodnocení Komisí). V průběhu roku pak Komise vyžaduje jednu „větší informační aktivitu“, která představí výsledky operačního programu, a případně rovněž velké projekty. Tato informační aktivita by měla být zahrnuta v komunikačním plánu.

Veškerá „informační a propagační opatření“ musí obsahovat oficiální symbol Evropské unie (v souladu se stanovenými grafickými normami) a odkaz na Evropskou unii; jméno příslušného fondu a prohlášení, které zdůrazňuje přínos intervence Společenství, nejlépe pak ve znění: „Investice do vaší budoucnosti“ (slogan vybírá a schvaluje řídící orgán). Vedle toho ještě Komise požaduje, aby každý řídící orgán vyvěsil před svým sídlem vždy od 9. do 16. května vlajku Evropské unie. Chce také, aby příjemci dotací informovali o této skutečnosti veřejnost (informační panely/tabule se stanoveným nejméně čtvrtinovým podílem „EU-informací“).

Jak již bylo uvedeno, z pohledu Bruselu je zcela klíčovým bodem nařízení nově zavedená povinnost řídících orgánů „elektronicky nebo jinak“ zveřejnit seznam příjemců dotací, názvy operací a výši částky přidělené z veřejných zdrojů.

Komise dále vyžaduje, aby řídící orgán do informačních a propagačních opatření zapojil nejméně jeden z těchto subjektů: celostátní, regionální a místní orgány a rozvojové agentury; obchodní a profesní sdružení; hospodářští a sociální partneři; nevládní organizace; organizace zastupující podniky; informační střediska o Evropě a zastoupení Komise v členských státech; vzdělávací instituce.

Řídící orgán má také povinnost jmenovat kontaktní osobu odpovědnou za podávání informací a propagaci a možnost zapojit jí do „sítě spolupráce“ za účelem zajištění výměny osvědčených postupů, včetně výsledků provádění komunikačního plánu, a výměny zkušeností s prováděním informačních a propagačních opatření.

 Hodnocení by nemělo být – vzhledem k samotné informační kampani – předimenzované. Komise výslovně zmiňuje, že „prostředky použité při provádění, monitorování a hodnocení komunikačního plánu mají být přiměřené vzhledem k informačním a propagačním opatřením vymezeným v komunikačním plánu“.

Hodnocení úspěšnosti komunikačních plánů je především úkolem samotných řídících orgánů. Nařízení Komise hovoří pouze o tom, že základním kritériem má být dostatečná „viditelnost operačních programů“ a „povědomí o nich“ a „patřičné zdůraznění úloha Společenství“.  Komise po řídících orgánech vyžaduje, aby jí (resp. monitorovací výbor každého operačního programu) informovaly o „pokroku v provádění komunikačního plánu“, o „použitých informačních a propagačních opatřeních“ a o „použitých komunikačních prostředcích“. Není ovšem stanoveno jak často, pravděpodobně ale na začátku a po ukončení programu.

Komise nechce znát detaily plnění komunikačních plánů: stačí jí, když řídící orgán poskytne příslušnému monitorovacímu výboru operačního programu příklady použitých “informačních a propagačních opatření”.  Ne ke kontrole, pouze pro informaci. Podobně obecné jsou i požadavky na obsah výročních zpráv a závěrečné zprávy o provádění každého operačního programu. Komisi stačí “příklady informačních a propagačních opatření pro operační program přijatých v rámci provádění komunikačního plánu”, informace o zveřejnění seznamu příjemců, názvů operací a výše částky financování přidělené operacím z veřejných zdrojů” a “hodnocení výsledků informačních a propagačních opatření pokud jde o viditelnost operačních programů a povědomí o nich a o úlohu Společenství”.