Strategie propagace chutí Evropy: kam potečou euromiliony?

Jak se bude vyvíjet “propagační politika” EU v oblasti společné zemědělské politiky? Jaké komunikační a propagační projekty bude EU ochotna financovat? I tady se ukazuje, že je dobré sledovat, co se děje v Evropském parlamentu. Jeho zemědělský výbor na konci června projednal zajímavou zprávu, ze které se nakonec může vyklubat jasné vodítko pro Evropskou komisi, až bude vytvářet novou legislativu a nová pravidla pro financování. Zpráva se jmenuje “o propagačních a informačních opatřeních na podporu zemědělských produktů: strategie propagace chutí Evropy”. Tady je (vše)vysvětlující prohlášení jejího zpravodaje José Bového (celá zpráva zde: strategie propagace chutí):

II. Jaké propagační nástroje v současné době existují?

Společná zemědělská politika má v současné době k dispozici celou řadu propagačních nástrojů, které byly zavedeny za různými účely a mají různé adresáty. Stávající nástroje lze shrnout takto:

– Režim horizontální propagace zřízený nařízením č. 3/2008 a prováděný nařízením č. 501/2008. Jeho roční rozpočet mírně přesahuje 50 milionů EUR. Jeho příjemci jsou oborové a odvětvové organizace, jako je francouzský Interfel

– Podpora operačních programů v odvětví ovoce a zeleniny podle článku 103c nařízení č. 1234/2007, kterým se stanoví jednotná společná organizace trhů. Tyto programy řídí organizace producentů. Propagační opatření tvoří pouze jeden ze šesti potenciálních cílů operačních programů. V roce 2008 dosáhly výdaje zhruba 400 milionů EUR a v roce 2009 dosáhly 28 milionů EUR

– Podpora propagace vína v zemích mimo EU podle článku 103p jednotné společné organizace trhů. Propagace je pouze jednou z možností v rámci výdajů na vinařství v jednotlivých státech, na úrovni celé Unie představuje pouze zhruba 15 % těchto výdajů, přičemž v jednotlivých členských státech se údaje výrazně liší. V rámci rozpočtu se jedná o zdaleka největší propagační opatření (očekávané výdaje činí v roce 2012 zhruba 236 milionů EUR). Mezi možné příjemce patří organizace producentů, soukromé společnosti, meziodvětvové organizace atd.

– Programy dodávek ovoce a mléka do škol v rámci jednotné společné organizace trhů (článek 103ga a článek 102). Maximální výše prostředků vyčleněných na tyto dva programy v návrhu rozpočtu na rok 2013 činí 90 milionů EUR na ovoce a 66 milionů EUR na mléko.

– Podpora propagačních činností prováděných skupinami producentů podle čl. 20 písm. c) iii) a článku 33 nařízení č. 1698/2005 o rozvoji venkova. Propagace se týká pouze produktů, které jsou součástí režimů jakosti. Příspěvek z EZFRV by měl v období 2009–2013 činit v průměru 29 milionů EUR ročně. Podporované projekty jsou obvykle menšího rozsahu a kratší než v rámci režimu horizontální propagace.

– Nařízení č. 814/2000 o informačních opatřeních v oblasti společné zemědělské politiky, které v rámci svých cílů má „podporovat evropský zemědělský model“.

– Článek 68 nařízení č. 73/2008 o přímých platbách na uvádění zemědělských produktů na trh. Toto ustanovení využil pouze jeden členský stát – Švédsko.

II. Další vývoj propagační politiky EU

Zatímco původně byla propagační opatření zavedena jako řešení zemědělských nadbytků a později i potravinových krizí, zpravodaj se domnívá, že nyní by bylo třeba jasněji definovat propagační politiku, která stimuluje a oceňuje:

– výrobu zvláštních produktů, které jsou součástí režimů jakosti;

– zemědělské postupy, které produkují menší emise CO2, chrání biologickou rozmanitost a jsou vhodnější k zachování kvality půdy a vody.

Propagační politika by se měla co nejvíce soustředit na financování projektů, které plní oba tyto obecné cíle, jež jsou v mnoha případech slučitelné. Implicitně musí být cílem také zvýšení příjmů zemědělců tím, že se pozornost přenese na produkty, u nichž je možno použít opatření řídící dodávky.

Propagační opatření by měla upozornit na „chuť Evropy“, která je autentická, rozmanitá a pro spotřebitele zajímavá. Tato vize platí pro vnitřní i vnější propagaci. Evropská unie se musí snažit exportovat model udržitelného zemědělství i jeho produkty. Stejně jako v jiných oblastech i při výběru potravin, které si koupí, mají spotřebitelé rádi nápady a příběhy. Zjevným příkladem jsou výrobky se značkou „fair trade“. Je také důležité podporovat místní trhy a krátké dodavatelské řetězce v oblastech, v nichž může být přístup na úrovni EU nezbytný. Jednotlivé projekty musí být samozřejmě financovány v rámci politiky rozvoje venkova, kterou lze přizpůsobit místním podmínkám spíše než v rámci nařízení č. 3/2008, které uplatňuje složitější pravidla pro žadatele.

V souladu s výše uvedeným přístupem se zpravodaj domnívá, že režim horizontální propagace by již neměl financovat opatření na obnovení důvěry spotřebitelů po potravinových skandálech. Obecně by se měl rozpočet na horizontální režim, který v současné době představuje méně než 0,1 % výdajů SZP, zvýšit. A konečně, zpravodaj se také domnívá, že je třeba podniknout další kroky, zejména v souvislosti s programy dodávek mléka a ovoce do škol, na podporu činností, jejichž cílem je ukázat školákům přímo, jak se vyrábí potraviny a jak se žije na venkově, a vzít je na setkání se zemědělci. Pedagogická činnost by se neměla zaměřovat jen na vysvětlení přínosů konzumace čerstvého ovoce a zeleniny, ale také vysvětlit fungování samotné SZP.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *